Sedmnáctiletá Týna, kterou většina komunity zná pod přezdívkou kht_tyna_, patří k nepřehlédnutelným osobnostem českého hobby horsingu. A zdaleka nejde jen o její výsledky na kolbišti – i když absolutní vítězství v celosezónním Paskovském Cupu, více než 170 nasbíraných kokard nebo trojnásobná reprezentace České republiky ve Finsku mluví samy za sebe.
Týna totiž v komunitě zastává snad všechny myslitelné role. Je certifikovanou trenérkou i rozhodčí na kvalifikacích ČeHoFu, organizuje závody ve Kvasicích, působí na letních kempu a společně se Sandrou Moravcovou natáčí podcast Hobbyhorsing za oponou. Na sociálních sítích se navíc dlouhodobě snaží bořit předsudky a ukazovat veřejnosti druhou stranu tohoto sportu – tu poctivou, drsnou a tréninkově náročnou.
Jak zvládá skloubit roli závodnice, trenérky a rozhodčí? Co obnáší příprava na mezinárodní závody a jaký má recept na narážky okolí? To všechno se dozvíte v našem novém rozhovoru!
Zdroj fotografie: kht_tyna_
Od kdy se věnuješ hobby horsingu a co tě k němu přivedlo?
Hobbyhorsingu se věnuji od roku 2022. Tedy od mých 13 let. Přivedlo mě k němu video na Instagramu, kde slečna skákala s hobíkem nějakých 90 cm. Tehdá jsem si řekla, že to přece nemůže být tak těžké a sama jsem to zkusila. Zjistila jsem, že to taková sranda není. Byla jsem schopná skočit maximálně 65 cm. Ale nějak mě to začalo bavit a čím více jsem to zkoušela, tím větší touhu jsem měla si pořídit nějakého hobíka. Na Instagramu jsem našla slečnu, která prodávala krásného šedého, ale starého koníka. Bohužel si ho nikdo nechtěl koupit, a tak o něj tehdá udělala soutěž, kterou jsem vyhrála. A tak jsem přišla ke koníku Luckymu, kterého mám dodnes a je to takový můj hlavní kůň.
Co se ti na hobby horsingu líbí nejvíce?
Fuuuha! Toho je opravdu hodně. Nejvíc se mi asi líbí to, že si tu každý najde "to svoje." Někdo je více na rychlostní a skokové soutěže, tak si vybere parkur. Kdo rád skáče, ale třeba není tak rychlý, tak jsou tu pro něj parkury na limit. Kdo nejraději skáče výšku, je tu pro něj skok mohutnosti. Někdo skákat vůbec nechce, a tak si vybere drezuru nebo western. Kdo se třeba sportu moc věnovat nechce, ale je kreativní, stane se z něj výrobce hobíků a vybavení pro ně. Každý má možnost tu najít to, co ho bude bavit, a to je za mě ta krása tohoto sportu.
Zdroj fotografie: kht_tyna_
Jsi aktivní závodnice, vyjela jsi už i na zahraniční závody a zároveň působíš jako trenérka a rozhodčí. Jaké to je skloubit tyto tři role dohromady?
V zahraničí už jsem byla 3x, a to vždy ve Finsku. Byl to nezapomenutelný zážitek a ráda se tam vracím. Nikdy bych se tam ale nedostala nebýt ČeHoFu a Sandry Moravcové. Jak jsem již psala, Finsko pro mě bylo vždy nezapomenutelným zážitkem, a to hlavně díky lidem, kteří tam byli! Když má člověk kolem sebe skvělou partu lidí, ty závody a vše okolo nich je vždy o dost lepší! Troufám si říct, že kdybych kolem sebe neměla takovou partu, byly by i moje závodní výsledky o něco horší. Ve Finsku jsem se umístila každý rok, a to hlavně díky podpoře a lidem, kteří kolem mě v ten den byli.
V téhle komunitě zastávám více rolí. Ať už jako trenér, rozhodčí, organizátor nebo závodník a abych řekla pravdu, za mě je to velká výhoda. Na určitou situaci se takhle umím podívat z vícero úhlů. A jsem celkem multifunkční člověk, takže skloubit všechny role dohromady pro mě nikdy problémem nebylo.
Prozradíš nám, kolik jsi za svou soutěžní kariéru už nasbírala kokard a pohárů? Které z nich jsou tvé nejoblíbenější?
Kokard mám momentálně přesně 170 a pohárů 23 + mám doma ještě jeden obrovský, putovní za sezonu HH cup Paskov 2025/2026. Mou nejoblíbenější kokardou je určitě žlutá kokarda za první místo absolutního výherce HH cup Paskov. Má pro mě větší hodnotu než všechny ceny z Finska, protože svědčí o tom, že mé výkony byly dobré celou sezónu a nebyla to záležitost štěstí na jednom závodě. Na druhé místo bych postavila asi fialovo-modro-bílou kokardu z Finska z roku 2025 za první místo. Protože už od mých začátků jsem snila o tom, že se jednoho dne do Finska podívám a odvezu si co nejlepší umístění.
Zdroj fotografie: kht_tyna_
Co bys označila za svůj dosavadní největší úspěch v hobby horsingu?
Za svůj největší úspěch bych asi označila právě prvenství v HH cupu Paskov. Jak jsem již předtím psala, svědčilo to o mojí celoroční kondici a snažení.
Jaké cíle si jako závodnice kladeš do budoucna?
Největším cílem je pro mě být asi inspirací pro mladší jezdce, aby tenhle sport neopouštěli příliš brzy kvůli věku. Velkým cílem je pro mě se aktivně zlepšovat a dál reprezentovat hobbyhorsing na mezinárodní úrovni.
Zdroj fotografie: kht_tyna_ | autor pravé fotografie: SANHOR
Podělíš se s námi o to, kolik hobby horse máš ustájených ve své stáji?
Mám čtyři hobíky – Luckyho, Casandru, Corny a Řízka. Lucky je můj hlavní koník, se kterým jezdím nejčastěji. Casandru a Corny s sebou sem tam vezmu na závody, ale už ne tak často, jak jsem je brávala. A s Řízkem si někdy sem tam zatrénuji, ale na závody s ním nejezdím kvůli jeho váze.
Máš ve své sbírce také něco od JUHI?
Anoooo! Mám vak na hobíka, se kterým velmi často cestuji na závody, a přívěsek, který mám na klíčích. Obě tyhle věci jsem vyhrála na kvalifikaci u ČeHoFu a naprosto je zbožňuji. Co ale miluju od Juhi ze všeho nejvíc, je cestovní polštářek, který jsem dostala ke svátku.
Zdroj fotografie: kht_tyna_
Jsi kvalifikovaná trenérka – prozradíš nám, co musí každý správný trenér hobby horsingu umět a jak probíhaly trenérské zkoušky?
Určitě by měl umět děti ke sportu motivovat, správně je vést, umět je trénovat a zároveň do každého tréninku dát i kousek sebe.
Trenérské zkoušky jsem si dělala rok zpátky. Praktickou část jsem absolvovala na táboře u Sanhoru pod dohledem hlavních vedoucích, kde jsem během týdne trénovala děti. Předposlední den mě pak čekala i teoretická část formou testu.
Jaké to pro tebe je vést mladé sportovní talenty? Kolikrát týdně vedeš tréninky?
Je to úžasný pocit! Nejvíc mě baví sledovat, jak se každým dnem zlepšují a posouvají. Na jednu stranu je to samozřejmě velká zodpovědnost, ale na druhou také obrovská radost.
Pravidelně vedu jeden trénink týdně, kde se zaměřujeme hlavně na parkur, protože právě skákat chce většina dětí nejvíce. Kdo měl zájem, mohli jsme se domluvit i na soukromém tréninku, kde jsme se před závody věnovali také drezuře.
Momentálně se chystám do třeťáku, takže mám bohužel na tréninky o něco méně času, než bych chtěla. I tak ale chci i nadále vést minimálně jeden trénink týdně jako trenérka týmu HH Kvasice a dál se dětem věnovat.
Zdroj fotografie: kht_tyna_ | autor fotografie: SANHOR
Na co by si podle tebe trenéři hobby horsingu měli dávat pozor, nebo co naopak řada z nich při tréninku a přípravě na závody přehlíží? Máš nějaké tipy?
Myslím, že trenéři by si měli dávat pozor hlavně na to, aby se nezaměřovali pouze na výkon a výsledky. Nikdy totiž nevíme, v jaké náladě dítě na trénink přijde. Můžu mít připravené náročné cvičení, ale pokud vidím, že jsou děti unavené a necítí se na něj, raději ho přizpůsobím. Každé dítě je jiné a je důležité respektovat jeho individualitu. Před závody se podle mě často zapomíná na psychickou přípravu. Trenér by měl děti dobře znát a vědět, co před startem potřebují. Některé chtějí podporu a společnost kamarádů, jiné naopak potřebují klid a sluchátka. Pokud dítě chce být samo a já ho začnu před startem přesvědčovat, jak všechno zvládne, můžu ho spíš rozhodit. Můj tip tedy je děti co nejlépe poznat a zjistit, co jim před závodem nejvíc pomáhá.
Jak již bylo zmíněno, jsi také certifikovaná rozhodčí. Přiblížíš nám, co tato práce obnáší a jaké parametry se na závodech v konkrétních disciplínách hodnotí?
Práce rozhodčího je především o velké zodpovědnosti a soustředění. Rozhodčí musí během závodu sledovat spoustu věcí a zároveň dbát na to, aby bylo hodnocení co nejvíce objektivní a férové.
Na závodech u ČeHoFu, kde pravidelně dělám rozhodčí, jsem měla možnost rozhodovat už všechny disciplíny a v každé disciplíně se hodnotí trochu jiné věci. Například v parkurových soutěžích rozhoduje většinou čas – ať už se jedná o parkur na limit nebo na rychlost. V drezuře se naopak hodnotí provedení jednotlivých cviků, přesnost, výdrž atd... U westernových disciplín záleží, o jakou soutěž se jedná. Pokud se budeme bavit třeba o barrel racingu, tak tam rozhoduje čas a naopak u western trailu se hodnotí správnost zajeté úlohy.
Zdroj fotografie: kht_tyna_
Chtěla bys někdy rozhodovat i mezinárodní závody?
Nad tímhle jsem vlastně nikdy nepřemýšlela, ale říkám si, proč ne? Už jsem zažila, že jsme měli na závodech jezdce ze Slovenska, takže už jsem vlastně mezinárodní závody rozhodovala. Ale pokud budeme mluvit o nějakých větších, kde by bylo více zemí, moje odpověď zůstane stejná. Samozřejmě by musela být sjednocená pravidla, aby byly závody fér, ale určitě bych do toho šla!
Jsi velmi aktivní na sociálních sítích a stejně tak i na závodech patříš k výrazným tvářím ČeHoFu. Jaké to je s ČeHoFem spolupracovat?
Co se týče mé spolupráce s ČeHoFem, nemůžu si vůbec stěžovat! Jsem moc ráda, že můžu být součástí něčeho, co hobby horsingu pomáhá posouvat dál. Nejvíc mě baví právě pestrost toho, co pro jezdce společně děláme, ať už jde o závody, akce, campy, sociální sítě, podcast, nebo různé speciální projekty.
Zároveň jsem se díky ČeHoFu dostala do Finska. Jednou z nejlepších příprav na tuto zkušenost pro mě byly právě jejich závody. Díky ČeHoFu jsem poznala spoustu skvělých lidí a mám možnost podílet se na věcech, které by mě samotnou možná ani nenapadly. Beru to jako velkou zkušenost a jsem ráda, že můžu být součástí tak skvělého týmu.
Zdroj fotografie: kht_tyna_
Čeho si na této organizaci ceníš nejvíce?
Jestli si na ní opravdu něčeho cením, tak je to přístup k organizaci závodů a akcí. Líbí se mi, že dává na závodech věcné ceny. To už teď málokdo dělá. Také se mi líbí, že dává opravdu velké a nádherné poháry a kokardy. ČeHoF dělá hlavně kvalifikace na mistrovství České republiky a jde vidět, že jsou ceny, organizace i celková vizualizace závodů opravdu na úrovni – hodná kvalifikace a mistrovství České republiky. Co se mi nadále líbí, je to, že tvoří úžasnou atmosféru pro jezdce. Vždy se těším na konec závodů, protože se skáče skok mohutnosti. Je vždy na konci, když už jsou vyklizená kolbiště a jezdci mají obrovský prostor na to se rozběhnout a skočit. Vždy se u skoku mohutnosti pustí písnička Fireball od interpreta Pitbulla, a to máte vidět tu atmosféru! Je to něco neskutečného... Holky jsou do skoku hned zapálenější a roztleská se celá hala! Jako rozhodčí si taky na akcích všímám, jak se holky u nás podporují a jakou radost vždy mají, když vyhrají. Dekorování má ČeHoF opravdu slavnostní. Není to jen taková náhodná chvilka ze závodů... Vždy se pustí písnička Legendary od Welshly Arms a postaví se pět nejlepších do kolbiště. Vždy při dekorování dostanou jezdci na koníka připnutou kokardu a ruce mají plné cen a pak jedou čestné kolečko přes celou halu, za písničky Legendary a s velkým potleskem od ostatních. Je to opravdu taková slavnostní chvíle. Líbí se mi, že to dekorování neodbývají, ale opravdu ho mají se vším všudy.
Zdroj fotografie: kht_tyna_ | autor fotografie vlevo: barca_by_hobbyhorses
Co závody s Halloweenskou tématikou? Drezura ve speciálních kostýmech... mohla bys nám tyto závody přiblížit? Jaké nejhezčí, nejšílenější a nejpropracovanější kostýmy jsi už viděla?
Závody s halloweenskou tématikou byly tehdá od organizace Sanhor. Bylo to myslím druhé kolo HH cupu Paskov. Byly to úžasné závody! Všude byla světýlka, umělé pavučiny, balónky a největší podívanou byly určitě drezury freestyle, které se jely v kostýmech. Kostým, který se mi určitě vybaví jako první, byla Zvonilka! Tento úžasný kostým na sobě měla tehdy Nela Vanišová (horsezone) a myslím si, že nás jím všechny úplně ohromila. Ale co si budem, největší show v kostýmu předvedla v ten den za mě určitě Gábi Plutová (kht__espresso). Byla oblečená za pirátku a písničku na drezuru měla tematickou z filmu Piráti z Karibiku. Není divu, že má u nás v Paskově přezdívku "drezurní královna," myslím si, že na tu show, kterou předvedla, se bude vzpomínat ještě dlouho.
Nicméně to byly určitě jedny z nejlepších závodů od organizace Sanhor. Mám strašně moc ráda tematické závody a zrovna organizace Sanhor umí vždy vytvořit nezapomenutelnou atmosféru, ať už se jedná o halloweenský speciál, sobíkův skokový speciál, nebo jakékoliv další závody. Vím, že vždy, když k nim na nějaký speciál jedu, můžu čekat opravdu velkou podívanou!
Co bys vzkázala dětem, které by se rády věnovaly hobby horsingu, ale bojí se reakcí okolí?
Ať si jdou za svým. Také jsem se bála reakce lidí, ale nakonec teď potkávám více lidí, kteří mě spíš podpoří, než aby se mi vysmáli. Navíc jsem si díky hobbyhorsingu našla hodně dobrých přátel.
Zdroj fotografie: kht_tyna_
Svěříš se nám, jak se ty sama vypořádáváš s reakcemi okolí na to, že se věnuješ hobby horsingu?
Myslím, že mé okolí už si na mě nějak navyklo, co se týče třeba naší obce. Lidé mě tam podporují anebo mě neřeší. Vždy, když mě vidí třeba běhat, tak mě zastaví a ptají se mě, kdy mám další závody, kdy budeme další závody pořádat atd... Takže co se týče bydliště, nemůžu být spokojenější. Ve škole mě mé spolužačky nějak neřeší. A pokud tam nějaká ta narážka padne, tak ji ignoruji. Mám svoji hlavu a urážky na téma sportu si od lidí vůbec neberu. Většinou budou mít narážky lidi, co nikdy nesportovali. Sportovci vás naopak ve většině případů podpoří.
Chtěla bys na závěr našeho rozhovoru ještě něco dodat?
Chtěla bych všem vzkázat, ať si jdou za svými sny. Když se někdy nedaří, je dobré se zastavit a na chvíli se nadechnout. Nemusí se vše tlačit na sílu. Prostě se zastavit, dát si pauzu a podívat se kolem sebe. Protože když se člověk na chvíli nadechne a zastaví, mnohdy najde lepší cestu a třeba i spoustu nových možností.
Zdroj fotografie: kht_tyna_ | autor fotografie: SANHOR